Akreditace

Vše vychází ze zákona č. 372/2011 sb. a vyhlášky č. 102/2012 sb. ohodnocení kvality a bezpečnosti lůžkové zdravotní péče. Pro malá i velká zdravotnická zařízení. Vyhovuje připravované legislativě MZ ČR. Zdravotnická zařízení
mají povinnost sledovat legislativní změny.

Akreditace je procesem, jehož cílem je poskytování bezpečné zdravotní péče na nejvyšší možné úrovni kvality. Vychází ze standardů a procesů poskytování zdravotní péče vypracovaných odborníky.

V ČR není t.č. mechanismus, který by zajistil vyšší úhradu akreditovaným či certifikovaným zařízením. Je ale pravdou, že zdravotní pojišťovny takový přístup již oznamují, i to, že v zahraničí je celkem rozšířen.

Platí, že jakýkoli systém řízení kvality zavedený ve zdravotnické organizaci zvyšuje míru bezpečí poskytované péče. Tím, že dojde ke standardizaci (obvykle rizikových) procesů, se minimalizuje nežádoucí variabilita.

Přiměřený a funkční systém managementu, posouzení kompetence, potvrzení odborně platných výsledků a posílení důvěry klientů, ochrání výsledky vlastní práce a neustále se zlepšují služby.

Vzhledem k rozličnosti činností probíhajících ve zdravotnických zařízeních nejsou akreditační standardy preskriptivní (až na výjimky nestanoví přesný postup provedení činností) – pro jejich naplnění vytvoří zařízení vlastní vnitřní předpis, ve kterém stanoví postup závazný pro všechny pracovníky v dané oblasti. Při zpracování vnitřních předpisů vychází zdravotnické zařízení z platné národní i oborové legislativy, z publikovaných doporučených postupů i z odborných názorů vedoucích pracovníků.

Protože cílem akreditace je kontinuální zvyšování kvality a bezpečí zdravotní péče požaduje řada standardů, aby zdravotnické zařízení sbíralo data, která ilustrují trendy v jednotlivých oblastech – prezentace analýzy těchto dat je nedílnou součástí akreditačního šetření.

Akreditační šetření ověřuje, zda zdravotnické zařízení naplnilo požadavky akreditačních standardů, toto šetření provádějí auditoři, kterými jsou lékaři, nelékařští zdravotničtí pracovníci a administrátoři ve zdravotnictví.

Akreditační šetření probíhá podle tzv. metodiky Stopař – při ní se posuzuje, zda péče o auditory vybrané pacienty probíhá v souladu s vnitřními předpisy zařízení resp. v souladu s akreditačními standardy.

Respektuje při své činnosti princip prevence konfliktu zájmů – proto je přísně oddělena akreditační a konzultační činnost – auditoři tudíž nemají přístup k jakýmkoli informacím o posuzovaném zařízení zjištěných při případných konzultacích. Pokud pracovník navštívil zdravotnické zařízení jako konzultant, není přípustné, aby o dobu minimálně 4 let v tomto zařízení prováděl audit.

Výsledkem akreditačního šetření je závěrečná zpráva auditorů. V souladu s pravidly se seznámí zdravotnické zařízení s výsledkem akreditačního šetření, tedy s tím, zda akreditace byla či nebyla udělena. Akreditace se uděluje na dobu tří let.

*auditní tým vždy tvoří lékař, NLZP a technicko-hospodářský auditor

• Jaký je přínos akreditace pro akreditované zařízení?

Toto je nejčastější otázka pokládaná především zdravotníky. Obecně platí, že jakýkoli systém řízení kvality zavedený ve zdravotnické organizaci zvyšuje míru bezpečí poskytované péče a její kvality. Tím, že dojde ke standardizaci – tedy k přesnému popisu vybraných (obvykle rizikových) procesů – například podávání léků, předanestetické vyšetření apod. – zvýší se pravděpodobnost, že pracovníci budou tyto procesy provádět stejným způsobem – minimalizuje se nežádoucí variabilita.

Pravdou je, že při zahájení přípravy k akreditaci zjišťuje řada zařízení, že se v nich nedodržuje národní legislativa – ať se to týká vedení dokumentace, ordinace léčiv, jejich skladování, hygienických požadavků, personalistiky, požadavků na bezpečnost přístrojové techniky a další. Akreditační standardy nastavují v tomto případě jakési „inventurizační zrcadlo“ , pomocí kterého lze velmi přesně mapovat rezervy v daném zařízení a napravit je v závislosti na tom, jak je riziková příslušná paralegální činnost.

Z popsaného hlediska se v akreditovaných zařízeních zvýší transparentnost zejména v oblasti klinických procesů – jasně se stanoví představy o indikacích k přijetí, propuštění či překladu, stanoví se minimální rozsah dokumentace poskytnuté péče, popíše se spektrum a časová dostupnost konsiliárních vyšetření, laboratorních a zobrazovacích vyšetření atd.

V ČR není t.č. mechanismus, který by zajistil vyšší úhradu ze zdrojů zdravotního pojištění akreditovaným či certifikovaným zařízením. Je pravdou, že zdravotní pojišťovny takový přístup již oznamují, i to, že v zahraničí je celkem rozšířen, zatím však přímý ekonomický přínos akreditace nelze mezi jejími výhodami uvést.

Úspěch v akreditačním procesu slouží řadě zařízení jako silný nástroj pro vyjednávání se zřizovateli (v řadě případů zřizovatelé akreditační proces sami hradili) i dalšími subjekty např. při rozhodování o investicích.

• Jak se národní akreditační standardy staví k plnění národní legislativy?

Akreditační standardy jasně hovoří o tom, že respektování obecně platných zákonů a norem je podmínkou splnění akreditačních požadavků, že dané zařízení musí mít fungující proces sledování změn v legislativě a jejich zapracování do svých vnitřních předpisů. U některých standardů je platná legislativa jejich integrální součástí, jiné legislativa nijak neupravuje.

• Jak dlouho se bude naše zařízení k akreditaci připravovat?

Velmi záleží na velikosti zařízení, na stupni připravenosti v daném okamžiku, na organizaci přípravy a mnoha dalších faktorech. Dle našich zkušeností se lze připravit k akreditaci v období od osmi měsíců do dvou let.